Východočeský klub celních veteránů

    Celně právní poměry doznaly v tehdejší Československé republice nové, a to podstatné, úpravy celním zákonem , který byl plénem poslanecké sněmovny schválen v den 14.července 1927 pod číslem 114 Sbírky zákonů a nařízení . Prováděcí nařízení k němu bylo projednáno dne 13.prosince téhož roku pod číslem 168 Sb. z. a n. s účinností od 1.ledna 1928.

Emil Martinec - oborový přednosta MF * 21.01.1869 - + 30.11.1945

    Celní úřady dostaly kromě toho ještě podrobnější pokyny k provádění nového celního práva tzv. „Návodem“, publikovaným ve Věstníku ministerstva financí 1928 č.1, jehož přílohy obsahují též vzory tiskopisů, které byly používány v další celní službě.

    Zákon upravoval pouze jednu část celnictví, která zahrnovala organizaci celní správy, celní řízení a trestní celní právo. Konkrétněji lze říci, že upravoval postupy pro přestup zboží přes celní (to znamená státní) hranici a postup při jeho vyclívání. Tehdejší terminologie hovoří o úpravě celního správního práva novým celním zákonem. Druhá část celní oblasti, tedy účel hospodářský a funkce cla, byly upraveny celním tarifem v sazebníku.

    Celní zákon upravoval celní právo v prvních pěti hlavách, z nichž:

• Hlava I. vytyčovala především právo Československého státu vybírat clo ze zboží dováženého a vyváženého a vymezovala základní pojmy celního práva: celní území, celní hranice, celní přípojky a výluky, pohraniční pásmo a hospodářství, a dále pojmy zboží, clo, celní sazebník a vysvětlivky k němu, pojmy strany, poplatník cla, celní pohledávky a celní zboží. Obsahovala zásadu, že styk s celní cizinou je volný, a stanovila, z jakých důvodů může být výjimečně dovoz nebo vývoz omezen nebo zakázán a kdy lze nařídit hospodářská odvetná opatření proti jiným státům.

• Hlava II. obsahovala novou úpravu organizace celní správy a vymezovala oprávnění jejích orgánů. Z nejzávažnějších oprávnění to byla ustanovení o ochraně svobody osobní a domovní v případech zásahů orgánů celní správy a dále ustanovení o povinnosti jiných veřejných úřadů spolupracovat s orgány celní správy. Tato hlava se zabývala také úpravou poměrů zaměstnanců veřejných dopravních podniků k celní správě.

• Hlava III. - zde byla veškerá ustanovení týkající se celního řízení rozdělena do tří oddílů.

    V prvním oddílu byla ustanovení o místním a časovém omezení přestupu státních hranic, o povinnosti dodat zboží celnímu úřadu k celnímu řízení, o omezeních a zostřeném dozoru v pohraničním a celním vnitrozemí, povinnost přihlašovat zboží k celní kontrole a navrhovat druh celního řízení, ustanovení o celní prohlídce zboží a vydávání průkazu o vykonaném celním řízení.

    V druhém oddílu byly uvedeny veškeré formy celního řízení, jako vyclívání, poukazování, uskladňování, záznamní styk, přepravní styk a dovozní styk s celní výhodou.

    Třetí oddíl obsahoval zvláštní ustanovení pro poštovní, železniční, vodní a cestovní styk.

Celní předpisy

    • Hlava IV. se týkala ustanovení o platební povinnosti, a to o jejím vzniku., rozsahu, splatnosti a poshovění celní pohledávky, o zániku platební povinnosti, o věcném a osobním ručení za celní pohledávky, o upuštění od vybírání cla, o vrácení cla a o použití celních předpisů na jiné daně a dávky, které se vybírají ze zboží při celním projednávání.

    • Hlava V. obsahovala v hlavních rysech správní řízení o stížnostech do výše celní pohledávky stanovené celním úřadem a do jiných rozhodnutí úřadů nebo orgánů celní správy. Pro stížnostní řízení byly stanoveny jen dvě instance, aby tím bylo správní celní řízení zjednodušeno.

Další hlavy celního zákona obsahovaly:

• Hlava VI. - trestní ustanovení. Trestné činy byly rozděleny na celní přestupky, ke kterým patřilo podloudnictví, zatajování, nadržování, ztěžování celního dozoru a ohrožování celního důchodku a celní nepořádnosti. V oboru formálního trestního práva omezuje se celní zákon jen na nejnutnější změny a ponechává dosavadní stav až do nové úpravy trestního práva důchodkového.

• Hlava VII. - zde byla uvedena obvyklá ustanovení o účinnosti zákona, provedení zákona, derogační klauzule a vzhledem k situaci, jež nastala v důsledku vytvoření nových státních hranic na jihu čs.území, obsahovala tato závěrečná hlava důležité zmocňovací právo pro ministra financí o vyvlastnění a odstranění zařízení nacházejících se v pohraničním pásmu a znesnadňující přehlednost celní hranice, a tím kontrolu oběhu zboží v této oblasti.

    Připomínkové řízení v obou komorách Národního shromáždění nebylo jednoduchou a jednoznačnou záležitostí.

    Rada ministerstva financí a autor návrhu osnovy celního zákona Emil Martinec ve svém díle Celní zákon uvádí:

„ Projednávání usnesení senátu setkalo se v poslanecké sněmovně s obtížemi a již již se zdálo, že budou navrženy změny a usnesení vráceno senátu . Tyto potíže byly způsobeny ochranářskými požadavky producentů chmele, pak úchylnou dikcí o antidumpingové klauzuli a požadavkem, aby ustanovení z předústavního zákona o celním území a vybírání cla byla zachována v platnosti. Tyto překážky byly konečně odstraněny v osmičce koaličních stran dne 30.června 1927, a pokud se týče v šestnácte těchto stran dne 1.července 1927, a tak byla uvolněna cesta ke schválení usnesení senátu. Toto bylo přijato v nezměněném znění dne 14.července 1927 ... “

    Celní zákon vstoupil v účinnost dnem 1.ledna1928 a zároveň pozbyla účinnosti všechna ustanovení upravující celní právo, až na ustanovení, jimž zákon vyhradil další platnost. Týmž okamžikem bylo sjednoceno celní právo v Československé republice, jež se dosud zakládalo na dvou, podle různých zásad vybudovaných základních zákonech.

    Československý celní zákon z roku 1927 byl jedním z nejmoderněji pojatých celních zákonů ve světovém měřítku a splňoval úkoly jak fiskálního, tak i ochranného pojetí cla . Lze bez nadsázky říci, že v dějinách celnictví zaujímá místa nejvyšší.