Díl 2. Od třicátku k celním řádům a tarifům
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se po zničujících válkách první poloviny 17.století začalo pomalu probouzet hospodářství. Začali znovu přijíždět cizí obchodníci a z Čech se začal vyvážet chmel, po Labi začaly plout lodě plné obilí, z jižních Čech se zase po výlovech začaly vyvážet ryby, z Moravy vozili obchodníci víno a konopí a ze severní Moravy přijížděly do Slezska nebo do Lužice vozy naplněné lněnou přízí nebo přímo plátnem. Bylo třeba zavést znovu pořádek do zcela rozvrácené celní a mýtní soustavy.
A tak byla nakonec celá země rozdělena do deseti celních obvodů, k nimž patřily jablonecký, chomutovský, přísečnický, chebský, tachovský, prachatický, českobudějovický, německo-brodský, vysokomýtský a trutnovský. Na česko-moravské hranici byla síť celnic velmi řídká, na hranicích se zeměmi mimo české království doznala na hustotě. Celní pohraniční obvody byly jasně označeny, uvnitř země již tak přesné označení neměly.
Dozorčím orgánem každého celního obvodu byl celní pojezdný, který kontroloval všechny podřízené celní stanice a byl i prostředníkem ve styku s vyššími orgány, a tím byla česká komora. Příjem celních úředníků závisel na množství vybraného cla. Celní výběrčí, který býval na menších stanicích jen jeden, dostával z celkové vybrané částky 7 %, účetní pak 5 %. Jestliže se celní zaměstnanec zasloužil o odhalení pašovaného zboží, nebo přistihl-li někoho, kdo chtěl obejít celní předpisy, měl právo na odměnu ve výši jedné třetiny zadrženého zboží.Celních a ungeltních stanic bylo 145 a k nim nutno přidat ještě řadu stanic filiálních, které byly zřizovány u stezek po nichž se často pašovalo. Vrchní dozor nad všemi stanicemi i zaměstnanci v zemi náležel dvěma hraničním celním komisařům podřízeným přímo české komoře. Jeden z nich byl vrchním celním výběrčím peněz, druhý pak vrchním účetním. Dvakráte ročně byli tito dva vysocí úředníci povinni objet všechny celní stanice a zkontrolovat řádný chod služby.
České země se již před třicetiletou válkou staly známými některými svými výrobky, které však pro svůj další rozvoj potřebovaly i novou organizaci výroby. Co však tato nově vznikající organizace výroby byla platná, když prodej a obchod byl spojen se značnými obtížemi. Neujasněné poměry v oblasti cel a mýt, počty celnic a mýtnic, z nichž většina byla v soukromých rukou, pak ještě dosahovaly takového množství, že se zboží natolik prodražilo, že už nebylo schopno konkurence na zahraničních trzích. Počátkem 18.století nařídila vídeňská vláda pražskému místodržitelství, aby prozkoumalo, která mýta a cla jsou oprávněná. Komise pověřená v roce 1706 revizí soukromých mýt a cel zjistila, že jich je v Čechách na 723, a tak koncem 17.století jeden z významných českých merkantilistů, rada české komory Bořek, navrhl aby všechna soukromá mýta byla zrušena a obchod byl podstatně uvolněn.
Byl tu však stále další problém. Celní sazebníky byly v každé ze zemí rakouské monarchie jiné.Bylo proto nutné je upravit, zvláště v tom směru, aby z domácího zboží určeného pro trhy mimo hranice, se platila dávka nižší než ze zboží dováženého. A tak císařským dekretem v roce 1728 byla někdejší nízká dovozní cla značně zvýšena.
Značnou změnu v celní politice v Čechách pak zaznamenal celní řád ze 17.září 1737 .
Celní řád z roku 1737 platný pro Čechy
Vysoká cla byla uvalena na dovoz cizího zboží, které bylo možno vyrobit doma, ale velmi nízká na totéž zboží, jež se vyrábělo v některých zemích rakouské monarchie. Například z jednoho lokte anglického sukna se platilo dovozní clo ve výši 24 krejcarů. Bylo-li však zhotoveno v sousední zemi, tedy např. ve Slezsku, pak při dovozu do Čech platil dovozce pouze 6 krejcarů. Těmito diferencovanými cly se mělo dosáhnout ochrany domácí výroby před zahraniční konkurencí.
Nové celní řády se však ještě nevžily a válečná vřava se opět rozběsnila. Začala válka mezi Rakouskem a Pruskem, zvaná také jako válka o dědictví rakouské. Byla přerušena významná obchodní spojení, která doposud po staletí mezi Čechami, Moravou a Slezskem existovala. Marie Terezie, která ztratila v první slezské válce jednu ze svých nejdůležitějších zemí, zrušila celní výhody, které Slezsku z celních řádů plynuly a jež těsně před válkou vstoupily v platnost. Uvalila na řadu výrobků, jež kdysi tvořily hlavní část vývozu z Čech a Moravy do Slezska, vysoké vývozní příplatky a některé druhy zboží dočasně pro vývoz přímo zakázala.Pruská vláda se sice odvolávala na ustanovení celního zákoníku z let 1737, resp. 1739, ale ten rakouská vláda nechtěla uznávat, protože většina slezského území byla součástí Pruska. V roce 1752 byl vydán nový celní sazebník, podle něhož na zboží dovážené do Čech a na Moravu byla uvalena cla pohybující se od 30 do 100%.
Seznam celních úřadů v Českých zemích v roce 1752
To byl zřejmý doklad, že celní politika přerostla v celní válku. A tak netrvalo dlouho, a toto celní nepřátelství přerostlo ve válku otevřenou, kterou známe pod názvem válka sedmiletá (1756-1763). České kraje opět trpěly stálými průchody nepřátelských i vlastních vojsk, a tak za takovýchto okolností se obchodu opět nedařilo. Armáda však potřebovala stále více uniforem, bot, zbraní, střeliva a to bylo možné získat jen zvýšením výroby ve vlastních zemích. Začaly vznikat manufaktury s výrobou pro armádu. Byly provedeny četné reformy, jež měly nově organizovat průmyslovou výrobu. Celní řád z roku 1775 odstranil úplně celní hranice mezi většinou zemí monarchie. Výjimku tvořily Uhry, Halič, Terst, Chebsko a Plzeň.
