Jdi na obsah Jdi na menu
 


Díl 1. Jak to bylo do války třicetileté ...

12. 7. 2011

      Území Čech a Moravy, ležící ve středu Evropy bylo odpradávna předurčeno k tomu, aby bylo průsečíkem obchodních cest z nejrůznějších směrů.

    Obchodní karavany čile křižovaly naše území a jedním z dokladů o úzkých obchodních vztazích se zahraničím je skutečnost, že v čele prvního státního útvaru u nás byl franský kupec Sámo. A tak se dá předpokládat, že tady platily celní zvyklosti, jež byly obvyklé ve franské říši.

.. a pak tu byla Velkomoravská říše a s ní České země.

    Velká Morava měla čilé obchodní styky nejenom se svými bezprostředními sousedy, ale i se zeměmi značně vzdálenými. Z té doby se nám zachoval také jeden z nejstarších písemných celních řádů platných pro naše území, tzv. raffelstettenský statut z let 903-906. Neustálé útoky Maďarů rozvracely a nakonec zničily mohutný velkomoravský stát, když v sousedních Čechách se už mezitím v té době vyvíjel stát nový, jenž byl v budoucích staletích jako království České v popředí evropského obchodu.

    Za Boleslava v 10.století byl položen základ pro uspořádání cla . V listině břevnovské z r.993 je uveden i první seznam větších celnic v Čechách. Mezi jinými místy jest jmenováno i clo domažlické ,, in omnibus theolonesis per Bohemian constitutis videlicet Domasilicich , Na Usti super Albian .“

    A tak i přes těžkou prostupnost hraničních hvozdů a krkolomnost stezek se do Prahy vozila nejen sůl, ale i šperky, drahé látky, koření apod. V Čechách pak nacházeli cizí obchodníci vzácné kožešiny, slad, chmel, med a další zajímavosti. Zboží se vozilo nejdříve na soumarech, později na sklonku 12.století se začalo používat povozů. V průsecích na hranicích bývala stráž, která chránila hranice a byla pověřena výběrem cel. Stráž pak doprovodila obchodníka do zvláštní ohrady, kde musel nejprve zaplatit příslušné mýtní poplatky a pak opatřen ochranným glejtem, byl doprovázen k nejbližšímu hradu, aby tam zaplatil příslušné clo.

 

01_kap_a.jpg   

 

Kníže český Soběslav II. dal kostelu vyšehradskému výnos z celnice u Podivína v roce 1178

 

    Clo bylo původně záležitostí výlučně knížete, později krále českého . Panovníci však výnos některých cel poskytovali klášterům nebo i jednotlivcům za některé úsluhy nebo jako náhradu za půjčky. Ani v Čechách nezůstalo clo výlučným panovníkovým regálem a během staletí se objevila velké množství mýtnic a celnic, jimiž obchodník musel projít, než se dostal na vlastní tržiště. To vše mělo samozřejmě velký vliv na cenu zboží. Clo se nezřídka platilo v naturáliích, což přinášelo značné potíže, když některé zboží nebylo možné bez jeho poškození rozdělit, rozbalit a tak část použít na úhradu celních poplatků. Stalo se proto ustáleným zvykem hradit celní dluh v penězích.

    Ve 13.století vznikla v Čechách a na Moravě řada měst. Za Přemysla I. a jeho nástupce Přemysla II.města velmi posílila a k jejich mnohým výsadám patřilo právo tzv. povinného skladu. Každý obchodník byl nucen jet jen po určené cestě a město s povinným skladem nesměl minout. Tam musel zboží vyložit ve skladních domech - ungeltech, nabídnout je k prodeji a zaplatit příslušné clo. Ungelt byl clem nejen ze zboží dováženého, ale i zemí prováženého. Nejslavnější ungelt království Českého byl v Praze v Týnském dvoře, v době, kdy Praha byla hlavní křižovatkou evropského obchodu.

    Čeští králové z rodu Lucemburků, zejména král Jan, který měl často hluboko do kapes, pronajímali výnos pražského ungeltu měšťanům a dokonce i syn krále Jana, sám Karel IV., zastavil výnos ze cla vína obci Starého Města pražského za obnos 300 kop grošů.

    Války a vleklé vnitřní nepokoje nebyly nikdy obchodu na prospěch. A tak i války husitské a zápolení o trůn Jiřího z Poděbrad se neblaze a velkou měrou odrazily na hospodářství v zemích Českých.

 

01_kap_b.jpg

 

L istina z doby panování krále Jiřího z Poděbrad (19.04.1466), kterou se přikazuje, aby lidé a povozy jedoucí z Rakouska nebo z Uher jeli po vyhrazené cestě s povinností zaplatit na určených místech jižní Moravy clo a mýto.

 

    Právo vybírat clo a samozřejmě i mýto měli i nadále světští a církevní feudálové, a panovníci ve snaze zachránit nebo alespoň vylepšit svoji kasu, zřizovali další a další cla.

    K jisté reorganizaci celnic přikročil Ferdinand I. Habsburský v první polovině 16.století, i když také hlavně proto, že potřeboval zachránit státní pokladnu. Zavedl, aby se clo platilo nejen v Praze, ale i ve všech městech královských a mnoha dalších městech poddanských. Proto všichni na cle hmotně zainteresovaní se snažili, aby obchodníci, kteří vstoupili do Čech, jejich město navštívili. Clo bylo vybíráno na čtyřiceti devíti celních stanicích, a o několik desítek let později dosáhlo množství výběrčích stanic počtu sedmdesát devět. Mnohé z nich byly daleko od hranice, ve vnitrozemí jako např. Kolín, Vysoké Mýto, Chotěboř a další.

    V těchto dobách výnos vývozního cla vysoce překračoval clo dovozní. V průběhu této popisované doby vyšlo v Čechách i několik mandátů, které stanovily taxy cel dovozních a průvozních, když Ferdinandův celní mandát z roku 1558 nově zavedený celní systém potvrdil a zavedl určitý pořádek do vybírání zvláště pak cel dovozních. K zajímavostem Ferdinandova mandátu můžeme mj. přiřadit i to, že ze zboží, u něhož se nedala určit přesná měrná nebo váhová jednotka, se clo platilo určitým procentem z prodejní ceny.

    Vedle královského cla se však také vyskytovalo v Čechách clo zemské, a to na vývoz. Platilo se např. z vepřů, peří, vína, ryb, zbraní a pod. Také feudálové vybírali často clo z vývozu. Obchodník byl tedy podroben několikerému placení a tato situace se nezlepšovala, zvláště když pak přišla léta dlouhých válek, které zcela ochromily Evropu první poloviny 17.století.